Brexit?

Blábolení politiků Evropské unie a postupné mizení britských reprezentantů Odchodu jako by nejlépe symbolizovaly bezradnost těch, kteří mají vědět, co si teď počít s rozbitou hračkou. Zdánlivě chytrý nápad Davida Camerona vyhlásit referendum, aby se udržel u moci, končí jeho odchodem. Neochota evropské komise změnit pravidla fungování v diskusi s Británií možná skončí těmito změnami, ale zřejmě až s jinými představiteli EU.

Už vtipný profesor Parkinson dobře věděl, že nejvyšším cílem každého úředníka je být důležitý. Takový úředník má totiž moc, potřebuje hodně podřízených a postupně se stává nepostradatelným. Naopak snad žádný ouřada dosud neřekl, že oddělení, které řídí, je zcela zbytečné. Když dáte tohoto dobře placeného úředníka do prostředí evropského socialismu, jehož představitelé jsou si zcela jisti, že vědí, co je pro lidstvo nejlepší, máte navařeno. Nebo spíš zavařeno…na problémy.

Někomu možná  vyhovuje, když je o něj vrchností postaráno, když je všechno unifikováno a když v cestě za rovností pozvolna přichází i o individuální svobodu. Mně to ale vůbec jedno není. Chtěl bych žít ve společnosti, která podporuje osobní odpovědnost, konkurenci myšlenek a svobodu řešení problémů. Moc rád bych také věřil, že právě tomu řekla ta malá britská většina svoje Odejít. Rád bych věřil, že to nebylo jen neuvážené rozhodnutí xenofobů…

Chtěl bych také věřit tomu, že Unie tohle poselství na obranu svobody uslyší. Zatím to bohužel vypadá spíše tak, že zastánci osobní svobody v Evropě jen ztratili silného spojence.

S nadějí že se mýlím, Vám přeji krásné a hlavně svobodné léto!

Váš
Milan Boehm